Orientální tance, tribal dance, tance Blízkého Východu
Můžeme mluvit o komunitě osob, kruhu žen. Každá tanečnice, tanečník, vám řekne, že pakliže ale chcete tančit „orientální tance“, nebo břišní tance, jak je mylně překládám právě z dob orientalismu. Pak je možná lepší zmínit a zvykat si na termín Raqs sharqi. Tzn. tančíte-li raqs sharqi, nutně musíte tančit na blízkovýchodní hudbu. Tzn. hudbu, která má arabský systém Maqām, pracuje s mikrotonalitou (čtvrt tóny). Maqām má svůj emoční náboj, proto se nám tolik líbí, a spouští vlnu emocí, kterou máme chuť vyjádřit pohybem, tancem. Může to být melancholie, radost, hrdost.
Blízkovýchodní rytmy nejsou jen o tempu, ale o specifických vzorcích tvořených hlubokými (dum) a ostrými (tek) údery.
Komplexita rytmů : Rytmy jako Maqsoum, Saidi nebo Masmoudi diktují tanečnici nejen tempo, ale i styl pohybu. Např. zemité poskoky u Saidi, které jsou tak oblíbené na lekcích tance u žen i v ČR.
A struktura skladeb, přičemžna rozdíl od západního 4/4 taktu může mít arabská skladba velmi složité rytmické cykly, které se v průběhu mění. Tradiční arabská hudba je monofonní nebo heterofonní – to znamená, že nepoužívá akordy v západním smyslu.
Vrstvení: Více nástrojů hraje stejnou melodii, ale každý s mírně odlišným zdobením (ornamentací).
Význam pro tanec: Tanečnice tak může izolovanými pohyby sledovat buď čistou linku jednoho nástroje, nebo celkovou texturu orchestru. A to je skvělé, to je ta svoboda výběru v tanci raqs sharqi, ale pořád je zde taneční struktura, tzv. databanka pohybů a kombinací 🙂 Které se právě u zkušených lektorů a lektorek učíte.
Unikátním konceptem je Tarab – stav hlubokého emocionálního pohnutí až vytržení. Zpravidla tarab stav je to pro posluchače hudby, ne pro tanečnici.
V Raqs Sharqi je cílem, aby hudba „prošla“ tělem tanečnice a vyvolala tento stav u publika. Bez specifického zvuku orientálních nástrojů (jako je loutna oud, flétna ney nebo citera qanun) je dosažení tarabu téměř nemožné.
A oblíbené/neoblíbené slovo improvizace.
Skladby často obsahují pasáže zvané Taqsim, což je sólová instrumentální improvizace bez pevného rytmu. Pro tanečnici je to moment největšího uměleckého vyjádření, kdy musí okamžitě reagovat na náladu hudebníka. Sama. Sama za sebe. Kdy čerpá právě z toho, co se naučila dříve. Tedy improvizuje… Improvizace se nebojte, je to taková práce s vrstvami vaší duše, těla, vzorců vašeho nervového systému a umí být očistná, léčivá, emoční.
Jak uvést a kde začít s kmenem, kulturním vykořeněním ?
Asi tak, že lidská touha je často po odlišnosti, nebo alespoň po odlišnosti osoby, která tanec předvádí, vyučuje. A to vede k různým nepravdám i na poli orientálních tanců i mezi lektorkami a tanečnicemi. K jasnému orientalismu i v roce 2025/2026 ! Až k „Disneyifikaci“ (orientdisneylismus) …
Ano to je ta směska pohádkových archetypů typu Popelka či Sněhurka, Jasmin, trefně ilustruje, jak orientalismus přetváří realitu v mýtus.
Orientalismus, jak jej definoval Edward Said, není o skutečném Blízkém východě, ale o západní představě o něm. Pokud tanečnice vypadá spíše jako postava z animovaného filmu (např. Jasmín z Aladina), dochází k tzv. Disneyifikaci.
Pohádkový filtr: Místo respektování živé kultury a historie se tanec redukuje na kostým, který splňuje západní standardy „krásné princezny“ nebo „exotické svůdnice“. Klidně jí buďte, ale nazvěte to tedy tancem Disney Jasmíny… například.
Vizuální kód: Satén, flitry a průhledné závoje přes obličej často neodpovídají tradičním oděvům (jako je baladi nebo saidi), ale spíše divadelním kostýmům z Hollywoodu 30. let, které měly evokovat harémovou až er… fantazii.
Pokud se tanec prezentuje jako „pohádka“, zbavuje to lidi z regionu Blízkého východu jejich skutečné identity. Stávají se z nich pouhé rekvizity v příběhu, který vypráví „Západ“.
Pakliže tanec vytrhnete z původního sociálního a náboženského kontextu a vloží se do kontextu západní zábavy, pouhé zábavy, dochází ke kulturnímu přivlastnění. Bez veškerého respektu.
Studentky a lidé v okolí se i mne ptají co to je ten břišní tanec, a co je tribal dance, kmenový tanec?
Jaký tribe je ten kmenový tanec aka tribal dance?
Z jakého kmene je?
A tady nastává úraz, kámen úrazu. Není jeden jediný kmen, který právě rozvíjí ten „kmenový tanec“, ten „tribal dance“. Na okraj uvedu, že styly formátu tance FCBD Style jsem studovala s následovnicemi Carolena Nericcio, která je zkladatelkou stylu, a upřímně, ať si každý tančí co uzná za vhodné. Jde mi o přiblížení rozporu, který v tanci „tribal dance“ cítím já, a jdu si proto po zdrojích. Pro tento styl FCBD Style byla inspirace v mnoha kmenech a tancích: North Africa, the Middle East, Spain (Flamenco), India.
A pak tedy co je ten kmenový tanec, možná kmenový tanec ve stylu Jamily Salimpour, která vintage bellydance v 70. letech v Americe rozvíjela, kodifikovala názvosloví i tanec a techniku, v níž pokračuje Suhaila Salimpour, jejíž obsah na dálku ráda sleduji a poslouchám. Ale tuto zmínku konkrétního stylu postrádám. Tento základ postrádám u těch osob, které ten kmenový tanec tančí, a vyučují v Evropě, či v ČR. Míchat jablka a hrušky, ani hodinky a holinky asi není to pravé ořechové, když se tancem zabýváte dlouhodobě a seriózně, i když pro zábavu.
Takže prvky typu „Berber knee walk„, který byl několikrát vyvrácen. Ten není vůbec prvkem který by dámy kmene Amazigh, označované hanlivě jako Berberky, používaly, tančily, znaly. Info video zde, THE RAÏSSA’S TUTO: https://www.facebook.com/watch/?v=280199900095919
„Pak je tu Tribal Fusion. Ze zkušenosti nejspíš víte, co vás v této souvislosti napadne: jakmile začnete něco mixovat, může vzniknout styl ‚pejsek a kočička‘. K fúzování je totiž nezbytné znát nejen základy daného tance, ale i něco mnohem hlubšího.
Právě u Tribal Fusion se tento problém vyostřuje. Tanečnice si často vytvářejí ‚persony‘ (alter ega), které jsou směsicí různých kultur a fantazijních prvků. Kritikové však upozorňují, že tím vzniká dojem, že orientální kultury jsou jen pouhým kostýmním skladem, ze kterého si lze cokoli vypůjčit bez pochopení původního významu. Příkladem může být používání posvátných symbolů jako módních doplňků nebo napodobování obličejového tetování Berberů (Amazighů). To má svou hlubokou historii a opodstatnění, které však tanečnice často neznají – Amazighové se netetují pro efekt nebo pro pobavení diváků.“
Shrnutí
Tvrzení, že břišní tanečnice, orientální tanečnice je mix Popelky a Sněhurky, je kritikou povrchnosti. Říct, že se tanec stal produktem západního konzumu, který dává přednost líbivé iluzi před kulturní pravdou?! Pro kritiky je to „bulls.it“ právě proto, že tato verze tance ignoruje skutečné ženy a tradice Blízkého východu ve prospěch bezpečné, zromantizované pohádky. Stejně tak jako Tribal Fusion style. Korektnější je vymezit Blízký východ geografickým vymezením: Zahrnuje státy jako Bahrajn, Egypt, Írán, Irák, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Saúdská Arábie, Sýrie, Turecko a Spojené arabské emiráty.
Egyptský tanec/ kmenový tanec?
Konkrétní egyptský kmenový tanec, který jsem realitivně nedávno objevila. A tím také 1 z odpovědí je z Egypta. Hluboko v jihovýchodním Egyptě, mezi Gebel Elbou, se život ubírá vlastním rytmem 🌄✨ Děti kmene Bishari tančí na tradiční hudbu, obklopené krajinou, kterou jen málokdo v Egyptě kdy viděl. Zde kultura, příroda a radost existují v dokonalé harmonii – skrytý klenot na egyptských hranicích.
A další odpovědi zase třeba někdy příště. Nebo se vydejte na stopu historie jednotlivých tanců.